Užovka červená

Pantherophis guttatus

Užovka červená dříve známá pod latinským jménem jako Elaphe guttata je zřejmě nejčastěji chovaný had v zajetí. Mnozí teraristé začínali právě s tímto nenáročným druhem a jeho oblíbenost nijak neupadá. Jak se teraristika posunuje časem, přibývá stále více barevných forem tohoto překrásného hada a jejich kombinacemi vznikají další, přičemž ani dnes nelze říct, že genetika ''gutát'' už nemůže nic nového nabídnout. Barevným formám a genetice se věnuji podrobně v samostatných sekcích.

 

Poddruhy

Dříve se rozlišovaly tři subspecie. Elaphe guttata guttata z jihovýchodu USA, Elaphe g. emoryi  s rozsáhlým areálem výskytu ve středu USA zasahujícím až do Mexika a Elaphe g. rosacea jejíž výskyt je omezen na ostrovy Florida Keys jižně od Floridy.

Rod Elaphe prošel po roce 2000 velkými pořádky a rozdělil se na několik nových rodů. Z ''gutáty'' se tak stala Pantherophis guttatus a poddruh emoryi dokonce povýšil na samostatný druh Pantherophis emoryi. Ten se navíc rozdělil na 3 poddruhy. P. e. emoryi  se severním areálem výskytu, P. e. meahllmorum s jižním areálem sahajícím z Texasu až do Mexika a P. e. intermontanus z izolované lokality v Coloradu a Utahu. Z komplexu emoryi se vyčlenil nový samostatný druh Pantherophis slowinskii  z jihovýchodu Texasu a Louisiany. Pantherophis guttatus rosaceus  se nyní jako samostatný poddruh neuvádí. Většina herpetologů se shoduje, že P. guttatus subspecie nevytváří a Rosacea z Florida Keys je jen jednou z forem P. guttatus . Některé zdroje však stále uznávají P. g. rosaceus jako poddruh.

 

Oblasti  výskytu

Upravena mapa ze stránek www.ratsnakefoundation.org

 

Biotop

Užovka červená dává přednost sušším křovinatým a zalesněným oblastem. Původně obývala převážně borové lesy, ale rozptyl civilizace ji donutil se přizpůsobit. Velice často se vyskytuje v zemědělských polích, kde má vždy nablízku svou oblíbenou potravu, hlodavce. Za své americké jméno Corn snake (kukuřičný had) vděčí právě kukuřičným polím, které jsou jejím typickým lovištěm. Nevyhýbá se ani přímé blízkosti lidských obydlí.

 

Potrava

Jak už bylo řečeno, oblíbenou potravou jsou hlodavci. Její jídelníček zahrnuje všechny drobné savce a ptáky, které dokáže pozřít. Užovky kořist usmrcují škrcením ve smyčkách těla a díky rozdělitelným čelistem můžou spolknout i sousto širší než je had sám. V přírodě nepohrdne ani ještěrem. S krmením v zajetí zpravidla nebývají potíže a užovky si vezmou i mrtvou kořist, pokud je alespoň trochu teplá nebo s ní zatřepeme před hlavou. Doporučuje se dodržovat pravidlo, že nepředkládáme širší kořist, než je nejširší část hadova těla. Mláďata krmíme jednou za 4-9 dní a dospělce jednou za 12-20 dní.

 

Velikost

Dospělci dosahují délky 130 - 150 cm, ale větší exempláře mohou mít i kolem 180 cm. Taková velikost je ovšem u ''gutát'' vzácností. Nejdelší zaznamenaný jedinec měl zřejmě 186 cm. Hadi rostou celý život, tak nemůžeme vyloučit, že by ''gutáta'' dorostla do 2m. Běžně se dožívají 15-20 let a rekord u užovky červené je údajně 32 let. Na několika amerických fórech jsem našel zprávy o svědectvích ze střetnutí s dvoumetrovými ''gutátami'' ve volné přírodě. Žádný podobný případ ovšem nebyl řádně zdokumentován.

 

Chov

Mláďatům postačují rozměry terária např. 40x30x25 cm a pro dospělého hada je vhodné 70x40x40 cm. Nezbytná je miska s čistou vodou na pití a  místo, kde se had může ukrýt. Větve nejsou důležité, ale hadi je neodmítnou a můžou je využívat např. při slunění pod žárovkou. Jako esteticky dobře vypadající substrát doporučuji lignocel, ale hadům stejně dobře poslouží např. obyčejný papír, dřevěné štěpky nebo hobliny. Každý substrát má své výhody a nevýhody. My používáme lignocel kvůli přírodnímu vzhledu, ale pro jistotu hady krmíme v plastových boxech mimo terárium. Nejeden chovatel přišel o hada díky střevům zacpaným kokosovým vláknem spolknutým společně s kořistí. Teplotu přes den udržujeme na 25 - 30°C a u zdroje tepla (pod žárovkou, topný kámen,...) může být až 35°C. Tak vysokou teplotu ale ''gutáty'' vyhledávají málokdy. Je vhodné aby si had mohl vybrat teplotu jakou aktuálně potřebuje pro trávení potravy nebo odpočívání. Doporučuji mít ve většině terária optimální teplotu 28°C s tím, že se had může nahřát u zdroje tepla víc a zároveň má k dispozici chladný kout někde v rohu terária, kde je kolem 25°C. Toto je ideální stav, ale hadi se přizpůsobí i stálé denní teplotě 28°C. Noční teplotu udržujeme na 20 - 23°C. Mladí hadi se jednou za měsíc svlékají a v tomto období vyžadují vyšší vlhkost, což zajistíme večerním rosením. Jak had stárne, tak se intervaly svlékání prodlužují na dvouměsíční a delší. Přes zimu je vhodné zimování, které je pro hady naprosto přirozené a nezbytné pro jejich plné zdraví. Jedná se o období klidu, při kterém se organismus připravuje na jarní páření. Může se nahradit pouhým snížením teploty na pokojovou po dobu dvou měsíců. Hady přestaneme krmit a necháme je vyprázdnit. Potom postupně snížíme teplotu. Pokud chceme hady rozmnožovat, je vhodnější plnohodnotné přirozené zimování ve sklepě při teplotě 7 - 13°C. Při zimování zvířata nerušíme a nekrmíme. K dispozici jim dáme pouze misku s čistou pitnou vodou. Zhruba po dvou měsících postupně zvýšíme teplotu a začínáme krmit. Hadi můžou prospívat i bez zimování, ale pokud jim ho nedopřejeme, výrazně zkrátíme jejich život. Celoroční aktivita bez odpočinku je pro ně nepřirozená a vysiluje jejich organismus.

 

Odchov

Hadi pohlavně dospívají zhruba ve třech letech. Důležitější než věk je velikost. Pokud samice dosáhne délky 110 cm a není hubená, může se připustit. Menší hady pářit nedoporučuji. Předčasně připuštěná samice může mít zdravotní komplikace způsobené zadržením snůšky, ale co je horší a důležitější, zjistilo se, že takoví hadi už nikdy nedorostou do plné velikosti. Předčasná gravidita zřejmě zpomalí jejich růst. Všeobecně platí, že samci pohlavně dospívají dříve než samice a nebál bych se připouštět dvouletého samce, pokud je dobře živený. K páření dochází na jaro po odzimování a v této době je důležité aby byla hlavně samice dobře krmena. Bude potřebovat zásoby živin na tvorbu vajec. Po cca. dvouměsíční březosti jich snese 10 - 30. K tomu účelu jí dáme do terária kladiště s vlhkým rašeliníkem nebo lignocelem. Ke snůšce dochází většinou 9 - 14 dnů po svleku samice. Vejce inkubujeme při teplotě 26 - 28°C ve vlhkém vermikulitu. Mláďata se líhnou po cca. 50 dnech a měří 25 - 37 cm podle velikosti vajec. Do týdne se poprvé svlékají a po svleku je zkoušíme krmit. Většinou sami přijímají myší holátka. Pokud ne, tak to zkoušíme vždy po několika dnech znova. Jakmile uplyne měsíc a hadi stále nechtějí žrát, je vhodné přistoupit k násilnému krmení. Někdy se musí násilně krmit vícekrát, ale dříve nebo později začnou žrát sami. K tomu je můžeme přesvědčit osvědčeným trikem. Hada zavřeme do malé temné krabičky společně s kořistí. Ta musí mít pochopitelně větrání. Spousta hadů tak začne žrát, protože je v malém těsném prostoru nic nerozptyluje a nestresuje. Jindy pomůže, když zkusíme nabídnout holátka křečíků, mastomyší nebo kousky kuřecího masa. Jakmile hádci začnou ochotně lovit, máme vyhráno. Krmení mláďat doporučuji provádět v plastových boxech mimo terárium, aby nehrozilo spolknutí substrátu společně s kořistí. Mohly by nastat komplikace vedoucí k úhynu hada. Například spolknutá dřevěná štěpka znamená pro maličkého hada téměř jistou smrt. Další důležitou věcí je krmit hady jednotlivě, aby se nestalo, že dva hadi polykají stejnou kořist. Ten rychlejší tak může spolknout druhého a často dojde k úhynu obou dvou. Pravidlo krmit jednotlivě platí i u dospělců. Někdy se stane, že had kořist vyvrhne (většinou tři dny po krmení). Příčin je mnoho. Může to být nízká nebo příliš vysoká teplota, nadměrně velká kořist, stres nebo při nejhorším nemoc. Vždy platí, že po vyzvracení nekrmíme hada několik dní, aby se mu stačily obnovit žaludeční kyseliny do přirozeného stavu. Udává se, že počkáme 14 dní, což je dle mého názoru u slabých mláďat riziko, protože za tu dobu ještě více pohubnou. Já osobně používám u silnějších hadů lhůtu 10 dní a u slabých jen týden. Obnovení žaludečních kyselin je částečně mýtus. Pokud tušíme, že had se vyzvracel kvůli špatné teplotě nebo příliš velké kořisti, tak můžeme znova krmit už čtvrtý den po vyzvracení (ovšem musíme napravit předchozí chyby jako teplota či stresový faktor). Tato doba musí dle mého názoru zdravému hadovi stačit aby si dal žaludek do pořádku. Horší případy jsou, kdy je příčina zvracení nemoc (amebiáza, kryptosporidióza, eozinofilní inkluze, atd.), proto musíme při opakovaném zvracení navštívit veterináře. Ten ovšem musí rozumět hadům, což běžný ''kočkopejskař'' nesplňuje. Většina veterinářů nám pomůže leda tak ulehčit peněžence a těch opravdu znalých je málo.

 

Závěr

Užovky červené zvyklé na život v teráriu a kontakt s lidmi jsou přirozeně neagresivní hadi. Mají od přírody klidnou povahu a to je jeden z hlavních důvodů, proč je doporučit jako terarijní ''mazlíčky''. I nervóznější jedinci se dají snadno ochočit častým braním do rukou. Než však vztáhneme ruku k hadovi, je dobré se přesvědčit, že o nás ví. Troufám si říct, že všechny případy kousnutí ''gutátou'' jsou způsobené chybou chovatele. Ať už je to třeba pach hlodavce na rukou, příliš prudký pohyb nebo sáhnutí chladnýma rukama na hada ve spánku, vždy musíme počítat s tím, že had může instinktivně použít rychlý výpad, před kterým se prostě uhnout nedá. Kousnutí naštěstí není příliš bolestivé a pokud nám v kůži nezůstane zlomený zub, nehrozí zdravotní komplikace. Jestliže se chovatel naučí jak se zvířetem zacházet, časem nebude nad takovými věcmi ani přemýšlet. Když člověk žije s hady jako já, naučí se porozumět jejich chování a pozná, že to jsou inteligentní tvorové schopni přemýšlet stejně jako mnozí savci. Myšlenka, že plazy jsou hloupá zvířata hnána pouze instinkty je dle mého názoru mýtus. Nejednou mě přesvědčili o opaku. Na závěr jen dodám, že užovky červené jsou nenároční chovanci a při splnění základních životních potřeb se můžou stát dlouholetými ''mazlíky''. Přesto to nejsou kočky a je třeba si uvědomit, že ideální životní prostor pro hada je v dobře zařízeném teráriu a ne na podlaze či pohovce.

 

text: Roman Koňařík ©